Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Barunce a Radečkovi

 

O Barunce a Radečkovi

Byl jednou jeden malý kocourek a kočička. Oba byli nešťastní, protože neměli nikoho, kdo by je měl rád a ani nikoho, kdo by jim dal najíst, neměli pelíšek, neměli nic než holé a smutné životy. Společně sdíleli těžké časy, kdy je bolela bříška hlady a kdy je trápili paraziti. V ouškách je neskutečně svědilo.

Kočička navíc trpěla zdeformovanými nožkami a nemohla ani utíkat. Její bratříček ale stál vždy při ní a chránil ji.

jednou tu kočička nebyla. Kdosi přijel, strčil ji do auta a odjel. Kocourečkovi nastaly smutné časy. Zůstal sám a měl o svoji sestřičku velký strach. Bylo mu moc moc smutno. Čekal, že se snad zase vrátí, aby mohli být opět spolu. Čekal a vyhlížel auto, které jeho sestřičku odvezlo. A najednou se objevilo. Sestřička tam ale nebyla, právě naopak, to auto si vzalo i kocourka. Kocourek nechápal, co se děje, kam jede a měl obrovský strach, že už svoji kočičku nikdy neuvidí. Jeli dlouho. Na konci té cesty čekalo kocourka stejné překvapení, jako jeho sestřičku před krátkým časem a navíc ho tam čekala i jeho sestřička, která tam dostala i krásné jméno - Barunka. Kocourek, kterému jsme začali říkat Radeček, nechápal nic a byl velmi zmatený. Ale uviděl jídlo, jaké nikdy předtím neviděl . Rychle se nacpal, co se do něj vešlo. Jistě se mu vše jen zdá a za chvíli jídlo už nebude, bude jenom velký hlad, jako dosud. A tak se cpal a cpal. Unavený jídlem a cestou se uložil a usnul. To ještě netušil, že to není sen, ale skutečnost. Netušil, že páníčkové, které viděl, proměnili jeho i jeho sestřičky život v něco báječného a nikdy nepoznaného. Najednou bylo všeho dost. Bylo dost dobrého jídla, takže ho bříško přestalo bolet, uviděl poprvé v životě hračky , nebyla mu zima, mohl ležet v měkkém pelíšku a na posteli. Největší štěstí prožíval, když přišli páníčkové a jejich ruka kocourka pohladila. Byl to nádherný a dosud nepoznaný pocit, kterého se nemůže dosyta nabažit a stále ho u páníčků vyhledává. Kocourek Radeček měl toho všeho nového a krásného úplně zamotanou hlavičku. Jakmile se ale vzpamatoval ze všech dojmů, byl nesmírně šťastný. Byl opět se svojí sestřičkou Barunkou. Když poznal, že jídla je stále dostatek a nemusí se cpát k prasknutí , začal si všeho toho nádherného užívat plnými doušky. Vyzkoušel všechna škrabadla, všechny hračky a pelíšky a mohl se konečně pustil s Barunkou do bezstarostných her, které ke kotěcímu životu patří. Barunka a Radeček jsou přešťastná koťátka, která se skutečně ocitla v pohádce a žijí pohádkový život.

Děkuji lidem, kteří mají v sobě tolik lásky, že dokážou dělat zázraky, které stávají opravdu jen pohádkách.

O Barunce a Radečkovi napsali:

…….. Je to zlatíčko a už si nás chytl drápkem za srdce. Navíc Barunka je s ním šťastná, hraje si s ním a i tím si trénuje tlapičku. Dokonce chtěl Barunku chránit před neznámou hračkou (rukavice s bambulkami). Trochu se jí oba báli a bylo vidět, že chce Barunku před ní chránit, lehl si mezi hračku a Barunku, aby jí chránil vlastním tělem před tou zvláštní, neznámou a možná nebezpečnou věcí. Jeho reakce nás překvapila, ale bylo to dojemné. A mazel je to neuvěřitelný, pořád by se tulil a mazlil. Často si otírá hlavičku o můj obličej. A Barunka si s ním moc ráda hraje, jsou skvělá dvojka…….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář