Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Lukáškovi - povídání první

Obrazek

Kdysi jsem měl domov, snad mě měli i rádi. Ale to už je dávno. Už jsem skoro zapomněl, jaké to bývalo, když jsem měl svoji misku s jídlem a teplý pelíšek. Nevím proč, ale jednou mě vyhodili ven, jak už se to tak někdy stává a já jsem se stal venkovním a nechtěným kocourkem. Neměl jsem co jíst a tak jsem se přidal k  toulavým kočkám našem městě.. Společně jsme sedávali  před obchodem, kde nám lidé občas dali nějaké jídlo. Nebyl to lehký život. V zimě jsme se neměli kam schovat a jídlo nám brzy zmrzlo. Měli jsme hlad. Ani myšky nikde nebyly i ty si zalezly do teplých domů. Jen nás nikdo nechtěl. Někteří mí kamarádi zemřeli a nikdo z lidí pro ně netruchlil, nikdo si toho ani nevšiml. Až jednou, když jsem přebíhal silnici  mě srazilo auto. Ucítil jsem velkou bolest v zadní  noze. Po třech nožkách jsem se dostal ze silnice a zalezl jsem se schovat. Hlad mě ale donutil opět vylézt a jít před obchod. Skoro celý týden jsem chodil po třech nožkách, až si mě všimla jedna paní, která mi pomohla. Naložila mě do auta a jeli jsme docela daleko. Tam se mě ujala paní, která se mnou šla k doktorovi. Zrentgenovali mi nožičku a zjistili dvojitou zlomeninu. Čeká mě operace a snad mi nožičku zachrání. Jenže v tom domečku je kočiček hodně. Skoro se všemi jsem se seznámil a očichal jim čumáčky. Snažím se být hodný, jsem moc rád, že jsem zase v domečku, kde mě mají rádi a kde mi dávají dobré jídlo. Některé z těch kočiček jsou nemocné a tak prý musíme na moji operaci sehnat peníze. Jsem kocourek, nevím, jak se penízky shání a tak prosím, kdo můžete, přispějte mi, prosím, na moji operaci. Jsem hodný kocourek, v mém městě mě chtěli nechat uspat, abych prý netrpěl. Ale já jsem mladý a silný kluk a chci žít a budu vám moc vděčný.

Termín mé operace se blíží a já slibuji, že ji zvládnu dobře a zase o sobě dám vědět. Tak mi lidičkové držte palce, nepřestal jsem ve vás věřit, i když mi někteří ublížili. Vím, že jsou mezi vámi i hodní lidé, kteří nám, opuštěným a zraněným pomáhají. Děkuji vám, každá koruna pomáhá zachraňovat.

bankovní spojení: 234403726/0300                      

 

 Na moji operaci přispěli tito milí lidičkové - strašně moc Vám děkuji

Paní Jana Holoubková

Paní Milada Bungová

Paní Jarmila Červeňáková

Rodina Váláškova ze Znojma

Paní Jana Rambousková

Paní Hamáková Stanislava

Paní Dana Pilátová

Paní Hana Rotbauerová

Paní Lucie Marková

paní Milada Pokludová

paní Jaroslava Rulíšková

paní Katrin Pflugová 

 

O Lukáškovi - povídání druhé - jak to bylo dál-čtěte zde.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

lukáškovi

(olinka , 22. 3. 2013 12:21)

Lukášku držím ti palečky a posílám ti hodně lásky a štěstí do dalšího tvého kočičího života. taky máme kocourka se třema nožičkama.Když byl jako koťátko, tak vlezl do elektrické rozváděcí krabice spolu se svým bratříčkem, který to bohužel nepřežil. Také nám ho chtěli uspat, ale mi jsme to riskli a nožičku mu nechali amputovat. Dnes mu jsou 4 roky , má krásnou sametovou srst a skáče jako srnka. přeji ti hodně dlouhý a šťastný život. Olinka

nalezeneček

(Jana, 19. 7. 2010 16:55)

Jste moc hodná, že jste se koťátka ujala. Bez Vás by zemřelo. Lidi jsou opravdu hnusní, když dokážou vyhodit malého bezbrannéhop tvora někam, kde nikdo není a tak ho odsoudit k pomalé smrti hladem. Je to staršné a jsem moc ráda, že jste se ho ujala a zachránila ho.

nalezeneček

(benkina, 19. 7. 2010 12:26)

Minulý týden jsem na dovolené v Jeseníkách našla malinké mourovaté koťátko, které jsem si přivezla domů.Příteli se to moc nelíbilo,máme byt 2+1 a již je s námi zde roční fretka. Ale nakonec se s ní smířil, je tak roztomilá a s Moni se začíná zbližovat.Je pravda že veterina není levná záležitost,hnedle jsme tam nechali skoro tisíc korun,ale nedokázala bych ji tam v těch lesích kde nikde nikdo,nechat. Jenom si říkám,kde se tam vzala.A nyní si říkám znova,zase kousek od Velkých Losin.Ti lidé tam asi nebudou moc šťastni