Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozloučení s Madlenkou

Rozloučení s Malenkou

Děkuji všem, kdo Madlenku znali, měli rádi, prožívali s ní její starosti i úspěchy. Děkuji všem, kteří jí pomáhali.  Děkuji paní Věře a panu Karlu Kubešovým, paní Šárce Novotné, kteří Madlenku finančně podporovali jako její "virtuální rodiče".

**************************************************************************************

Madlenka, kdo ji znal, cítí velkou bolest a lítost nad jejím odchodem. Byla to osobnost, dokázala to, co nedokážou mnozí lidé. Přes svoje postižení rozdávala radost, sílu, odhodlanost a naději. Dokázala láskyplně pečovat o ostatní kočičky. Byla to kočičí jistota pro ostatní kočičky z domečku, vždy připravená láskyplně ošetřit každého kočičího kluka z domečku.
Madlenka přišla do domečku před 4 roky po těžkém úrazu páteře, který jí způsobil zlý „člověk“. S jejím ochrnutím dokázala zvládat vše, co zvládaly ostatní kočičky. S Madlenkou začal vlastně fungovat domeček – druhé depozitum. Tam měla Madlenka pro sebe dostatek prostoru a hlavně klid. Byl tam jen Maxíček a Minka, kočičky po zemřelé tetě. Postupně jsem domeček upravovala, aby jí vyhovoval. Aby se mohla pohybovat po zemi, aby se dostala sama na gauč, kde měla svůj oblíbený domeček. Potom jsem upravovala zahradu, kterou přímo milovala. Válela se v trávě, pásla se a pomocí předních nožek se dokázala pohybovat. Díky hodným lidem jsem jí mohla koupit i vozíček, který jí pohyb podstatně zjednodušoval. Dostali jsme i kočárek pro kočičky a chodili jsme na vycházky okolo domu. To se všude rozhlížela a o vše se zajímala. Milovala život a užívala si všeho. Měla ráda i naprosto obyčejné všední věci. Stačilo zatopit ve starých kamnech, přisunout jí křeslo k otevřené troubě a ona si částečně do trouby zalezla. Nasávala potom teplo, poslouchala praskání dřeva a šťastná usnula.
Madlenko, tolik jsem Ti toho chtěla ještě říct, tolik jsem se těšila, stejně jako Ty, na rozkvetlé jabloně, pod kterými by nám bylo dobře, na motýly, kteří Tě škádlili. Tak moc jsem se těšila na Tvoje rozzářené oči, když jsi mohla do trávy. Tolik energie a radosti z nich vždy vyzařovalo. Dokázala jsi i mě naplnit štěstím a nejen mě. Myslím, že celý kočičí svět, který Tě znal, Tě musel milovat a obdivovat.
S obrovským zármutkem se dnes dívám na Tvoji zahradu. A je tak strašně prázdná. Tvoje jabloně rozkvétají a Tvoje tráva se zelená. Jen Tvoje lehátko je prázdné. A já chci věřím, že jsi doma a za chvíli půjdeme jako vždycky ven. Ty si lehneš do trávy a já Tě budu hlídat, abys byla v bezpečí. Po čase unavená sluníčkem přimhouříš oči a budeš jen lehce podřimovat. Víš, že jsem u Tebe, že se Ti nemůže nic stát. A až bude čas jít domů, budeš mi nadávat, budeš brblat a budeš se snažit mi utéct a zůstat ještě chvíli na zahradě. A já budu dělat jako že jsi mě převezla a ještě Tě chvíli nechám užívat si čerstvého vzduchu.
Madlenko, tak ráda bych se o Tebe starala. Proti tomu, co jsi mi dávala Ty, co jsi pro mě znamenala, a jaký cit jsem díky Tobě poznala, byla péče o Tebe tím nejmenším.
Madlenko, Tvůj domeček bez Tebe už není a nikdy nebude tím čím býval. Ale jsi jeho součástí nadále. Jsi tam všude. Jsou tam i další kočičky, které jsi měla ráda a ony Tebe a mnohým moc chybíš.
Madlenko moje domečková, už Ti neumím pomoct, proto se Tebou loučím. Byla jsi jedinečná a vždy pro mě budeš symbolem lásky, oddanosti a velké životní síly. Budeš odpočívat vedle Maxíčka pod šeříkovým keřem na své milované zahradě. Sbohem, lásko moje kočičí…………….

309336_283309905032292_100000598553355_1066006_1895625727_n-1-.jpg

 

 

 

 

 

 

399268_328109770552305_100000598553355_1228174_1002395791_n-1-.jpg

 

 

 

 

 

 

540152_365518653538740_1725143480_n-1-.jpg

 

 

 

 

 

 

1554365_637221519684354_191099908_n-1--1-.jpg

 

 

 

 

 

 

im000198.jpg

 

 

 

 

 

 

 

img_0346.jpg

 

 

 

 

 

 

img_0486.jpg

 

 

 

 

 

 

img_0495.jpg

 

 

 

 

 

 

 

img_20150409_133840.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

img_20150421_132237.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář