Jdi na obsah Jdi na menu
 


SENDYNKA

SENDYNKA – KUS MÉHO ŽIVOTA

Toto je příběh jedné nemocné kočičky, která odešla v 15 a půl letech.

Nikdy na tebe, SENDYNKO, nezapomenu, protože jsi byla kus mého života a já i můj muž JSME TĚ MILOVALI.

 

V roce 1995, začátkem léta, jsme si koupili kočičku a dali ji jméno Senďulka.

Vyrůstala s námi a mi ji dávali veškerou péči a lásku. Až najednou v roce 2007 Senďulka onemocněla.

Měla akutní selhávání ledvin. Byla to pro nás – hlavně pro mě – ukrutná rána, se kterou jsme vůbec nepočítali a nechtěli se s tím smířit.

Naše kočička prodělala různá vyšetření ( odebírání krve, ultrazvuky, kapačky), dostávala antibiotika, speciální krmení a léky na prokrvování ledvin.

Byla potom docela dobrá,ale stále jsme jezdili na kontroly.

Pak jako když se stal zázrak a naše Senďulka jako když se uzdravila.

Pan veterinář byl moc hodný člověk a vždy se mnou mluvil narovinu.

Když jsem mu vylíčila stav naší kočičky, tak byl rád, ale řekl mi narovinu, že takto nemocné kočičky umírají v bolestech.

Celých 3 a půl roku jsem Senďulku pozorovala , protože jsem se strašně bála toho nejhoršího.

A najednou to přišlo…

Bylo to jak rána z čistého nebe.

16.11.2010 ve 12:00 hodin jsme jeli se Senďulkou na veterinu, protože ji nebylo dobře.

Něco ji bolelo, stranila se, což u ní nebylo zvykem. Udělali ji ultrazvuk, odebrali krev a dali kapačky. Zjistilo se, že obě dvě ledviny jsou už moc špatné, takřka nefungují a krevní hodnoty

(creatin) jsou smrtelné.

Večer jsme si pro Senďulku dojeli a pan doktor nám řekl, že je to moc špatné.

Když jsme přijeli domů, tak si myslím, že byla Senďulka šťastná. Sice polehávala, ale byla doma.

Co bylo špatné, nejedla a  ani nepila…

A nejednou v noci přišlo to, čeho jsem se strašně bála. Okamžitě jsem vzbudila muže a volala pana veterináře. Ten řekl „přijeďte“…

Bylo to v 01:30hodin 17.11.2010

Senďulku jsme si pohřbili na zahrádce, kterou měla moc ráda.

 

Tohle byl příběh jedné nemocné kočičky….která odešla v krásných 15 a půl letech.

Nikdy na ni nezapomenu, byla kus mého života a já i můž muž jsme ji nadevše milovali.

  scan009.jpg

 

 

 

 

 

 

scan012.jpg

 

 

 

 

 

 

 

scan013.jpg

 

 

 

 

 

 

scan014.jpg

 

 

 

 

 

 

scan024.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jste hodní lidé

(týna, 30. 6. 2011 20:52)

Musíte být moc hodní lidé. Přeji Vám aby se vám mockrát vrátilo jak jste se krásně starali o vaši kočičku. Určitě s vámi byla moc šťastná.

Chápu a rozumím

(Jana , 2. 2. 2011 15:15)

Ani nevíte, jak moc vám rozumím a jak moc chápu vaši bolest, potkalo mě to samé, zemřela mi kočička na selhání ledvin v nedožitých, ale krásných, 12ti letech. Také jsme léčili jak to šlo, také jsme dělali vše proto, aby nás neopustila, ale bohužel. Věk vaší kočičky Sendynky byl úžasný a určitě měla, dle vašich láskyplných slov, s vámi život plný lásky a péče. Já mám slzy v očích stále a to už tomu bude rok.... Držte se.

Kočička Senďulka

(Marie Vykydalová, 1. 2. 2011 22:51)

Četla jsem příběh Vaší kočenky se slzami v očích.Je to moc smutné,když odejde domácí mazlíček,kterého jsme měli rádi jako člena rodiny.Všichni víme,že to jednou přijde,ale stejně nás to vždy trápí.Kočenka měla s vámi ale krásný život a dožila se vysokého věku.